Včelařská konference

Kladení matky.

Já si osobně myslím, že mechanismus který ovlivňuje zakladenou plochu není tak jednoznačný. Jsem možná vysazený, na toto tvrzení, protože jsem vloni nic jiného nečetl, než zaujatou chválu jednoho systému (navíc nepopsaného) ve dvou seriálech souběžně, a jeden ještě adresovaný začátečníkům. To nekritizuji autora, je to věc redakce, jaké volí složení a zda články oponuje. Mně se zdály zavádějící a neobjektivní, a myslím že mnoho začátečníků zblbli. Stejně tak jako jiné vlny článků v jiných ročnících.
To jen abych vysvětlil, proč jsem na to vystartoval.

Kdyby jen přesun zaásob kolem matky inicioval, nebo udržoval kladení tak by bylo včelaření hrozně jednoduché.
Do podmetu by jsme dali krmítko, a už by jsme měli obří včelstva.

Matka v dnešním chápání není královna, a možná nakonec o ničem nerozhoduje. Viz třeba př. Turčanio a jeho svědectí o matce donucené zaklást matečníky.

Je třeba, aby každy, kdo to čte, především uvážil, že každý má v úle jiné včely, i když si možná myslí že je to Kraňka. Tak i těch je více druhů a každý má jiné dispozice k využití jarní i pozdní snůšky. A hlavně jiný rozvoj.

Především si nejsem jistý, jestli podněcování nakonec nemá kladný efekt. To znamená přísun sladiny, odpařování vody, vliv na vlhkost v úle a vytváření "činorodé" atmosféry.

Já jsem k němu přistupopval v počátcích, ale to jsem byl ještě úplný zelenáč a navíc jsme měl asi všechno, jen ne Kraňku. To mě podněcování nefungovalo. Naráželo na další limity. Genetické (černá včela má pomalejší rozvoj), a hlavně zimuje slabá, a tudíž neměla kam klást.

Později přibylo Kraňky :-), ale i zkušeností a hlavní gró jsem dělal v předchozím roce.
Pak jsem se k podněcování uchyloval jen v krizových situacích.
Po počátečních experimentech jesm nakonec používal metodu podle Pavola Silného (kniha včelárstvo - myslím) který popisuje podněcování externí simulací snůšky v externích napáječkách. Dnes je to určité riziko nákazové a tak už to nepoužívám. Ale včelařím nyní na samotě (včelařské) tak jsem v případě potřeby naplnil sklenice teplou vodou a cukrem a udělal napáječku. včely si natahaly během dvou tří jarních dnů doslova litry na včelstvo, a já byl v klidu.
Toto bylo jediné podněcování, kde jsem viděl efekt.
(ale ještě upozorňuji na nebezpečí nákazy - dělal jsem to jen v prvních jarních dnech, kdy včely nelétaly daleko, jen dva tři dny, aby to létavky ze vzdálených stanovišť co nejmíň mohli objevit, atd)
řešil jsem dva problémy:
1- málo zásob a jejich doplnění, pozdní prolet a dlouhá zima atd.
2- rychlý prolet, velký přínos pylu hlavně z lísky. Jsem odchován tvrzením, že májovka je způsobena nedostatkem vody, který prý musí mladušky mít, aby ztrávily čerstvý nezkvašený pyl. Tím jsem jim zajitil dostatek "vody" v úle před příchodem delšíhio ochlazení, kterí tady nastává.

A tady je moje vysvětlení.
Včely kladou jednak podle svých genetických dispozic, a pak platí zákon minima. Tedy limitující faktory. Jedním z nich je i dostatek zásob v úle.
Jak ten mechanismus funguje je otázka.
Já si myslím, že je to přes tepelnou dynamiku. Zásoby prostě vytvářejí tepelnou setrvačnost a včely jouu v tepelné pohodě. Hnízdo je obaleno medem.
Dále odpařováním vznikala vlhkost. Vlhký vzduch je "teplodržnějsí" a taky vlhkost potřebuje plod a tak zde bylo lepší klima na větším prostoru.
A taky jedene bod, který dává i za pravdu přehazovačům zásob, Pohyb včel, odpařování = vznik metabolického tepla jako vedlejší produkt.

Ani jedne z těchto faktorů sám o sobě ale nefunguje. jak jsme se přesvědčil. Třeba vytápění podmetu na jaře nemělo žádný zázračný efekt. I když byly včely natažené až půl metru k topnému tělesu, obsedaly několikrát větší prostor než ostatní, plodová plocha nebyla o moc větší. jen se omezil vznik minima z ranních mrazíků - kdy se včelstvo co nejvíc stahuje.

I popisované podněcování vodou (s30% cukru, jestli se nepletu) jak popisuje ředitel Kramler, které použily v Dole po špatném vyzimování funguje.
Mně to fungovalo, když jsem po melicitóze vyzimoval slabochy, hlavně v nově zaváděných Langstrothech, na světlém díle, s malým množstvím zásob.
Tady to moje externí podněcování taky pomohlo. Ale včely se obalily zásobami, měli tam vlhko a teplo - tepelnou setrvačnost.
Musím končit.

Kladení matky podněcování.
Ještě se nahonem vracím, protže jsme nenapsal to, co je taky důležité. A to ať si každyý přebere po svém.
Záleží na poloze včelstva (stanoviště). Jiné zkušenosti bude mít včelař v nížině na jihu, který se může ve včelách od února vrtat, a někdo na horách, který ani do poloviny dubna včely neotevře.
Každý má jné jaro, délku a dobu kvetení i dobu na přípravu k té které snůšce.
Ať si každý vezme kalendář, ten na jednom listě, a tam si odpíchne, kdy chce mít létavky, a kolikrát stihne otočit plodové těleso.
U nás tomu říkám květnová exploze, jinde to může být jindy.
Jedna vyběhlá včela pokreje a zahřeje tři buňky.
Jedna ulička plodu zahřeje tři uličky.
To znamená, že i ty průměrné včely, co dnes mají zakladeno na třech plástech můžou za tři týdny mít zakladeno celé plodiště.
A taky je třeba mít na paměti, že nově utvořená včelstva mají, loňské oddělky, mají jinou dynamiku. (Liebig).
Dalo by se to popsat, že na rozdíl od jiných riskují v kladení a jedou na doraz. Stará včelstva si nechávají rezervu, a plodují v daleko menším prostoru (procentuelně) než obsednou. Takže těm co začínají a slýchají kolik mají jejich oddělky správně obsedat, tak ať jsou v klidu.
Karel